Loading...

Dědeček mi daroval život, vzpomíná Michaela na svůj boj po autonehodě


Michaela je mladá, třiadvacetiletá dívka. Má za sebou maturitu na umělecké škole, vítězství v prestižní soutěži „Žena regionu“ i ocenění „Laskavec“ Nadace Karla Janečka. Ale také těžkou nehodu, která jí před téměř dvanácti lety navždy změnila život.


„Můj příběh začal 10. ledna 2006, tehdy mi bylo jedenáct let,“ vzpomíná Michaela. „Přecházela jsem u nás silnici, když v tom do mě autem narazila nějaká žena. Přesně si pamatuji, že jsem obličejem spadla na přední sklo auta a ona v šoku zvedla ruce, pak už si nevybavuji vůbec nic. Prý byla opilá a ještě pod vlivem léků. Z vyprávění také vím, že když mě naložili do sanitky, přestala jsem dýchat. Odvezli mě na nejbližší křižovatku, na které mohl bezpečně přistát vrtulník, který mě transportoval do Brna do Dětské fakultní nemocnice."

TRANSPORTOVALI JI VČAS

Michaela měla štěstí, transportovali ji včas. „Lidé si často mylně myslí, že záchranka musí být na místě do dvaceti minut, což je nutí riskovat. Neřeší situaci, že posádka v danou chvíli nemusí být volná, že třeba i půl hodiny není žádný vůz k dispozici, vysvětluje MUDr. Ondřej Franěk, tiskový mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, a dodává: „Lidi jsou občas zmatení, na které číslo mají volat, zda na 112 nebo 155. Hovory se záchrankou probíhají samozřejmě skrze číslo 155, nicméně dnes jsou záchranné systémy tak propojeny, že se k vám pomoc dostane vždycky.“

Byť Michaela neměla na těle žádné viditelné známky úrazu, postihlo ji krvácení do mozku, a to dokonce na šesti místech. Zároveň měla zlomenou ruku a ochrnutou pravou polovinu těla. V kómatu strávila celkem dvacet dní, přidaly se i vysoké horečky, šance na přežití byla mizivá. Ještě v kómatu ji pak převezli na jednotku intenzivní péče, kde se začala pomalu probouzet. I tak tam strávila víc než tři týdny, měsíc nemluvila. Rodiče s ní pobývali v nemocničním pokoji téměř nonstop.

POZNÁVALA JEN SVÉ BLÍZKÉ

„Později jsem se dozvěděla, že mi 6. února zemřel dědeček, který byl velmi nemocný, a když se dozvěděl, že mě srazilo auto, všechno vzdal. Já věřím, že mi právě dědeček daroval život, protože po jeho úmrtí se můj zdravotní stav začal zlepšovat. Učila jsem se znovu mluvit, chodit, poznávat písmenka, číslice a později znovu číst a psát. Poznávala jsem ale jenom své blízké,“ vybavuje si Michaela týdny po úraze.

Přesunuli ji na neurochirurgii, poté absolvovala několik rehabilitačních pobytů v léčebně v Lužích – Košumberku i tři kůry v Lázních Klimkovice. Stále trpěla velkými bolestmi hlavy i únavou. Když se téměř po roce vrátila do školy, musela opakovat znovu pátou třídu. Bylo jí sice umožněno mít asistenta a individuální učební plán, přesto na základní školu vzpomíná se smíšenými pocity.

„Zažila jsem si i posměchy spolužáků, netoleranci, a dokonce i šikanu. Nejvíce mě však mrzelo chování dvou pedagogů, kteří místo toho, aby mě začleňovali do kolektivu, tak mě před spolužáky shazovali. Opakem však byla učitelka, díky které jsem se ještě více začala věnovat divadlu. Hned po návratu do školy mě vzala zpět do dramatického kroužku, kde jsem dostala malou roli, kterou jsem v té době zvládla,“ říká Michaela.

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY ZNÁMÝCH I NEZNÁMÝCH

Posléze Michaela zjistila, že se svojí oblíbenou pedagožkou má společného více, než je jen divadlo. Přesně rok před jejím úrazem měla i ona těžkou autonehodu. „Bylo by skvělé, kdyby se všichni k lidem s handicapem chovali, jako paní učitelka ke mně. Neházela mi klacky pod nohy a snažila se mi vždy pomoct. Nikdo z nás totiž neví, co se může stát. Stačí vteřina a celý život se vám může změnit.“

V pedagogicko-psychologické poradně bylo Michaele doporučeno, abych šla na dvouletý učební obor, s čímž se nechtěla smířit, věřila, že i přes svá omezení studium a maturitu zvládne. Pak našla na internetu Střední školu umělecko-manažerskou v Brně. Jejich vstřícný přístup ji přesvědčil, a tak tu začala studovat. K úspěšnému dokončení školy bylo nutné složit i praktickou maturitní zkoušku, v níž studenti museli vymyslet a realizovat projekt.

„Kvůli tomu, čím jsem si prošla, jsem měla představu o svém projektu téměř jasnou. Chtěla jsem poděkovat Dětské nemocnici v Brně za záchranu života a zároveň ukázat široké veřejnosti, že i s handicapem se dá žít plnohodnotný život. A také ukázat, že ne všechny zdravotní problémy musejí být na první pohled vidět. Vymyslela jsem si tedy projekt s názvem Životní příběhy známých i neznámých, na který jsem pozvala osobnosti s podobným osudem. Na prvním ročníku odvyprávěli svůj životní příběh herec Jan Potměšil, spisovatel Michal Viewegh, muž roku 2009 a moderátor akce Martin Zach a kamarád ze SŠUM Filip Alex Svoboda. Výtěžek z prvního ročníku pak putoval do Dětské nemocnice FN Brno,“ rekapituluje své aktivity Michaela.

HAPPYEND? NE TAK DOCELA

Maturitní projekt obhájila v říjnu 2015 a v lednu 2016 ji kamarádka Šárka přihlásila do soutěže „Žena regionu“. Projekt má poukázat na ženy, které nezištně pomáhají nebo se věnují politice, zdravotnictví či vědě. Vítězství ve Zlínském kraji i pozvání na galavečer do Senátu ČR Michaelu příjemně překvapilo. Po maturitě se rovněž podílela na realizaci festivalu Start Film v Bystřici nad Pernštejnem, byla přijata na Vyšší odbornou školu, obor sociálně právní činnost. Loni také úspěšně zorganizovala druhý ročník Životních příběhů v Kroměříži. Za oba dva projekty získala i další ocenění a to Laskavec 2017, kterou uděluje Nadace Karla Janečka.

Happyend? Ne tak docela. „Zmíněnou akci mimo jiné pořádám, abych ukázala, že i lidé s handicapem dokáží žít plnohodnotný život. Ano, mám whiplash syndrom. Stále mě trápí problémy s krční páteří, i po téměř dvanácti letech od nehody mě pronásledují nesnesitelné bolesti a točení hlavy, dvojité a někdy i rozmazané vidění. Když si na to ale stěžuji u lékařů, řeknou mi, že je to poúrazové a víc to neřeší,“ dodává trpce Michaela. Ročně je tento syndrom diagnostikován více než milionu Evropanů, což představuje polovinu až dvě třetiny všech zranění v silniční dopravě.

(dd)

Na příběh Michaely se můžete podívat zde.

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace