Loading...

Iveta o práci u policie přišla po zdánlivě banální autonehodě


Nejprve to vypadalo jako lehká dopravní nehoda, při níž se nikomu nic vážného nestalo. Ale mladé policistce, jedné z obětí havárie, převrátila život na ruby. Místo práce u policie, na kterou se dlouho připravovala a která ji naplňovala, je už více než půl roku nezaměstnaná a nešťastná kvůli necitlivému přístupu svých nadřízených, jak se svěřila redakci webu projektu Poúrazová péče. A to vše kvůli trvalým zdravotním následkům, které si odnesla právě z té zdánlivě banální autonehody.


Práce u policie byl pro Ivetu (pozn. red. - její celé jméno a kontakt má redakce k dispozici) životním snem. Na přijímací testy se připravovala více než půl roku. A na jaře 2008 se jí sen vyplnil. Nastoupila k policii a dál na sobě dřela, cvičila se. Vypadalo to na velkou životní spokojenost. Jenže v září 2011 nabral osud jiný směr. Iveta jela jako člen hlídky na zadním sedadle služebního auta k dopravní nehodě. Už k ní ale nedojeli.

OBJEVILY SE ZDRAVOTNÍ POTÍŽE. A NEUSTUPOVALY

Policejnímu vozu, který byl na hlavní silnici, nedalo přednost jiné auto. Nastal čelní náraz v rychlosti asi 80 kilometrů v hodině. Ačkoli byla Iveta připoutaná, střet citelně pocítila. „Přesto bych to v prvním okamžiku označila za banální nehodu, kdy mě bolela hlava, krk, levé rameno, naražená čelist, prokousnutý jazyk, odřeniny na nohách od sedačky přede mnou. Nebyla jsem, jak se říká, na maděru, přesto jsou pro mě následky fatální,“ říká Iveta.

Potíže totiž neustupovaly. Ivetu bolela hlava, páteř, bylo jí špatně. Nepomáhaly rehabilitace ani léky. Pak se ještě přidalo hučení v uších, rozmazané vidění, šílená únava, omezená hybnost, špatný cit, náhlé kolapsové stavy. Po všech možných vyšetřeních se konečně dočkala diagnózy: Whiplash Injury (hyperflexe krku po nehodě), kterému se česky říká opěrkový syndrom nebo také bičové trauma.

PSALI JSME:
VIDEO: Už jste slyšeli o Whiplash syndromu?
Dědeček mi daroval život, vzpomíná Michaela na svůj boj po autonehodě
Felicii po nehodě jen upadla značka. Připoutaná spolujezdkyně ale skončila v invalidním důchodu
Whiplash syndrom postihne ročně milion Evropanů
Hurá, žiju! Ale mám whiplash syndrom a doktoři mi nevěří, říká paní Renáta
Příbuzní pacientů mohou pomoci léčbě, říká primář Jindřich Maršík

CO JE WHIPLASH SYNDROM?

„Whiplash syndrom znamená poranění v oblasti krku, kdy se nejedná přímo o nějaké traumatické poškození krční páteře, nedochází tedy ke zlomeninám, ale dochází spíše k poškození měkkých tkání v oblasti krku, šíje. Nejčastěji při nárazu auta zezadu, kdy hlava a tělo vykonávají pohyb nejdříve směrem dozadu, dopředu a zpátky dozadu. Vypadá to jako určité šlehnutí bičem a od toho vychází i název tohoto postižení,“ vysvětluje primář léčebného domu Radium House jáchymovských lázní MUDr. Jindřich Maršík.

Dalším problémem je, že je toto poranění těžko diagnostikovatelné. Jednou z mála možností je vyšetření na přístroji Tetrax. Jenže. „V minulosti jsem byla několikrát na vyšetření u docenta Hahna v pražské Vinohradské nemocnici, kde mi opakovaně vyšel 100% fall index, tedy tzv. stoprocentní padatelnost. To znamená, že v důsledku poranění a změn v mozkovém centru stability se mohu kdykoliv nečekaně svalit na zem, aniž bych to mohla jakkoliv ovlivnit,“ vysvětluje bývalá policistka.

NENÍ LÉKAŘŮ, NA KTERÉ SE LZE OBRÁTIT

„Věřte, že znám spoustu případů lidí, kteří ani netuší, že jejich problematika je právě tento syndrom, kteří jsou zrovna tak zoufalí, jako já. Někteří z nich v této bezvýchodné situaci raději spáchali sebevraždu. Chtěla jsem založit webové stránky, ale k čemu, když není lékařů, na které je možné se obrátit,“ se smutkem konstatuje Iveta.

A popisuje, jak se docent Hahn snažil o to, aby byl Tetrax, který umí Whiplash syndrom odhalit, v každé krajské nemocnici. „Tento projekt ale nikdy nevyšel a možná to pan docent vzal osobně, a tak se o nás nakonec přestal zajímat,“ říká Iveta a dodává, že nezná nikoho, kdo by byl jeho nástupcem.

Hledala proto pomoc v zahraničí. Dostalo se jí informace, že v Česku je přístroj také v Institutu sportovního lékařství v Praze. „Tak jsem i tam v roce 2014 podstoupila vyšetření, ale při žádosti o další kontrolu mi bylo sděleno, že přístroj již nemají. A lékař, který se mnou do té doby komunikoval, se odmlčel,“ vybavuje si.

POLICEJNÍ ZKLAMÁNÍ

Iveta dlouhé roky narážela na neznalost syndromu a na neochotu její potíže řešit. Třeba důstojným odškodněním a zařazením na vhodné pracovní místo. Nakonec byla ze zaměstnání, o kterém si myslela, že naplní její život, letos propuštěna.

„K ukončení služebního poměru se s ohledem na ochranu osobních údajů nebudeme blíže vyjadřovat. To proběhlo v rámci zákona s ohledem na zdravotní stav policistky včetně všech náležitostí, například včetně tzv. odchodného. Zdravotní stav policistky nedosahoval patřičné zdravotní klasifikace pro možnost setrvání ve služebním poměru,“ napsal redakci vrchní komisař Jan Čižkovský z Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje.

A dodal: „Je nám velice líto, že při výkonu služby došlo ke zranění policistky. S následky této události jsme se i v jako ostatních případech služebních úrazů, které se přihodí našim policistům, řádně vypořádali v mezích zákona. Přitom jsme vycházeli z lékařských posudků doložených policistkou. Rovněž došlo k řádnému vypořádání tzv. odškodnění ztráty na služebním příjmu.“

BEZ PRÁCE A BEZ PŘÍJMU

Iveta byla před pár týdny se svým právníkem u svého bývalého zaměstnavatele nahlédnout do spisu a pořídit kopie: „Buď mne musí zaměstnat, nebo zaplatit odškodné. Ale ani jedno se jim nechce a po celé ty roky od mého úrazu se tomu brání.“

Novou práci Iveta vzhledem ke svým zdravotním potížím nemůže najít: „Marně se snažím najít zaměstnání administrativního charakteru, byla jsem na několika pohovorech, většinou to ale skončilo na tom, že nevlastním řidičský průkaz, který mi odebrali v roce 2013 právě kvůli závrativým stavům.“

Ač to zní neuvěřitelně, nedostala invalidní důchod. „Lékaři mi definovali pouze dvacetiprocentní ztrátu práceschopnosti. S tím já nikdy souhlasit nebudu a zvažuji právní kroky,“ říká Iveta a neskrývá zklamání z toho, jak se k ní její bývalý zaměstnavatel zachoval. „Nebýt přítele, tak svůj život ani nezvládám. Je mi dvaatřicet, měla bych plánovat rodinu, ale nemám na to sil,“ uzavírá svůj příběh.

(bar, luk)

Galerie

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace