Loading...

Naštěstí si nepamatuji vůbec nic, říká záchranář o nehodě sanitky, kterou řídil na cestě k pacientovi


Jen pár dnů po spuštění webu projektu Poúrazová péče nám na základě výzvy v médiích poslal vůbec první příběh pan Martin z Moravskoslezského kraje. A nejde o ledajaký příběh. V létě před dvěma lety pracoval u krajské záchranky a řídil sanitku, která byla na cestě k vážně zraněnému pacientovi. Kvůli jinému řidiči ale do slévárny v Břidličné nedojel. Pro těžce zraněného pana Martina a jeho vážně poraněnou kolegyni musely do Rýmařova přiletět vrtulníky.


„Jeli jsme k pacientovi, který měl těžké popáleniny v obličeji rozžhaveným hliníkem,“ vzpomíná na onu červencovou sobotu pan Martin (47): „Bohužel vinou někoho jiného jsme nedojeli.“ Sanitka se zapnutým majákem, kterou řídil, se střetla s předjížděným autem, protože jeho řidič začal v tu chvíli odbočovat vlevo. Sanitka vyletěla ze silnice, převrátila se a narazila do betonového sloupu…

 „Těžce zraněného lékaře za volantem museli hasiči složitě vyprošťovat,“ informoval před dvěma lety ostravský iDnes (poznámka redakce: šlo o řidiče – záchranáře, nikoliv o lékaře).  „Řidič utrpěl těžká poranění v oblasti pánve a nohou, akutně ho operovali. Zůstává v péči odborníků kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Je v umělém spánku, dýchá s pomocí přístroje, jeho stav je momentálně stabilizovaný, nicméně stále vážný,“ citovala média mluvčího Fakultní nemocnice v Olomouci.

DVA MĚSÍCE V BEZVĚDOMÍ

Tohle všechno zná pan Martin jen z vyprávění. I to, že jej hasiči museli z trosek sanitky vystřihávat asi tři čtvrtě hodiny. „Naštěstí si z té nehody nepamatuji vůbec nic, takže vše vím jen z dostupných informací a doslechu. Dva měsíce jsem byl v bezvědomí. Potom jsem strávil skoro čtyři měsíce v Odborném léčebném ústavu Paseka a měsíc v lázních Klimkovice,“ rekapituluje muž, který u záchranné služby pracoval 19 let jako řidič - záchranář.

„Díky kvalitní práci lékařů a lékařského personálu jsem to přežil a všem jsem jim za to nesmírně vděčný. Dnes zvládnu chůzi i vystoupat do schodů. To mě učili v ústavu Paseka, tam jsem začínal jako takzvaný ležák. Učil jsem se třeba jen přetočit se na záda. Od té doby ale vím, jaká je to makačka pro miminko, když se učí pást koníčky,“ říká pan Martin s úsměvem na tváři.

VOZÍK, CHODÍTKO A PRVNÍ KROKY

„Poté vozík, chodítko, a když jsem poprvé udělal šest kroků, tak to byla sláva,“ vzpomíná. Dnes je v invalidním důchodu a bohužel stále bojuje se svým zdravím. „Momentálně je problémem stabilita při chůzi a také bolesti. Bez nich už to asi nebude, ale proti tomu, co jsem zažil, se to už dá vydržet,“ říká.

V loňském roce byl v Sanatoriích Klimkovice a hodně mu tam pomohli. „Letos jsem chtěl opět Klimkovice, ale termín vycházel na léto a všechny lázně byly obsazené. Podali jsme proto s manželkou druhou žádost a vypadá to nadějně,“ vysvětluje a prozrazuje zároveň.

„Když jsem byl ležák, tak jsem se nejvíce těšil na to, až si stoupnu k umyvadlu,“ vybavuje si s tím, že si dnes nesmírně váží toho, že už není odkázán na péči druhých. „To, co jsem nedobrovolně prožil, mne naučilo vážit si věcí, které si zdravý člověk ani neuvědomuje a které bere jako samozřejmost. A auto? To už řídím normálně. Je nejspíš moc dobře, že si nic z toho nepamatuji. Mozek je prostě opravdu zázračný orgán,“ uzavírá se smajlíkem svůj příběh, o nějž se chtěl podělit s ostatními.

A poslal i fotografie sanitky, kterou řídil. Po havárii. Při pohledu na ně každého napadne, že je zázrak, že to vůbec přežil.

(luk)

Galerie

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace