Loading...

Ústavní soud posoudil dopravní nehodu překvapivě


Ústavní soud vynesl verdikt, který může být průlomový pro účastníky dopravního provozu. Dal totiž za pravdu stěžovateli, jehož odsoudily pravomocně soudy za způsobení dopravní nehody z nedbalosti a jehož dovolání nevyhověl ani Vrchní soud. Tento verdikt zaznamenal portál bulletin-advokacie.cz.


Stěžovatel měl způsobit nehodu tím, že při odbočování vlevo autem omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil. Řidič motocyklu utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením. K dopravní nehodě došlo na křižovatce, které předcházel přehledný úsek silnice mimo obec, opatřený svislou značkou zákaz předjíždění. Motocyklista předjížděl řadu vozidel v době, kdy stěžovatel signalizoval odbočení vlevo a zpomaloval.

Obecné soudy dospěly k závěru, že to byl stěžovatel, který situaci za sebou buď nevěnoval pozornost vůbec, nebo jen nedostatečně, a motocykl přehlédl. Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že „při odbočování … musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti“.

Stěžovatel této povinnosti neměl dostát, čímž zapříčinil dopravní nehodu. Podíl na nehodě je však i na poškozeném, který porušil zákaz předjíždění, povolenou maximální rychlost a zákaz řízení pod vlivem alkoholu. Ani tato pochybení poškozeného však podle soudů neospravedlnila to, že stěžovatel přestal sledovat provoz, neboť znaleckými posudky bylo prokázáno, že vozidla byla ve vzájemné viditelnosti. 

BYLA NAPLNĚNA KRITÉRIA NEDBALOSTI?

Ústavní soud však konstatoval, že mají-li trestní soudy vyhodnotit, zda byl čin spáchán z nedbalosti, musejí v první řadě zjistit, zda byla naplněna kritéria nedbalosti v obou jejích formách. Vědomou nedbalostí se podle písm. a) rozumí, jestliže pachatel „věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí“. Nedbalost nevědomá podle písm. b) nastane v případě, kdy pachatel „nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ačkoli o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl“.

Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem – jedině spojením obou těchto hledisek dochází k naplnění zásady odpovědnosti za (nedbalostní) zavinění v trestním právu. O zavinění z nevědomé nedbalosti proto jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení chráněného zájmu jsou dány současně; nedostatek byť jedné složky v daném případě znamená, že uvedený čin obviněného je činem nezaviněným.

CO PLATÍ PODLE ÚSTAVNÍHO SOUDU

V tomto případě podle Ústavního soudu platí, že řidič osobního motorového vozidla může v souladu s principem omezené důvěry v dopravě spoléhat na to, že pokud s dostatečným předstihem (řádně) dává ostatním účastníkům silničního provozu najevo svoji vůli odbočit vlevo, a ověřil si, že neexistuje překážka, která by mu v tom bránila, může v odbočovacím manévru pokračovat.

Povinnost dbát zvýšené opatrnosti stanovenou v § 21 odst. 1 zák. o silničním provozu nelze podle názoru Ústavního soudu interpretovat tak, že řidič musí zohlednit i možné úmyslné porušení pravidel jinými účastníky silničního provozu.

Dospějí-li soudy současně k závěru, že podstatnější vliv na vznik škodlivého následku mělo úmyslné protiprávní jednání poškozeného, a nedbalost je dovozena jen z toho, že obžalovaný si nepočínal dostatečně obezřetně, protože nevzal v úvahu jednání poškozeného, není možné učinit závěr o vině tak, jak to provedly obecné soudy v projednávané věci.

(kul)

Galerie

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace