Loading...

Dlouhá cesta za sněhem. Pozor na únavu za volantem


Měly to být jarní prázdniny, jako několik let předtím. Rodina pana Václava L. pravidelně vyrážela za pořádným lyžováním do italského Livigna. Z Plzně nějakých dvanáct hodin jízdy včetně pár přestávek na občerstvení. Jenže loni se cestou zpátky stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Všichni usedli auta po celodenním lyžování s tím, že domů pojedou přes noc. A cesta pro ně skončila na německé dálnici dvě stě kilometrů před českými hranicemi. Mohl za to mikrospánek, který vůz poslal mimo dálnici. Co následovalo poté? A jak se usnutí za volantem vyhnout?


„Sice jsme dvakrát během cesty stavěli jednou v Rakousku a jednou v Německu, ale únava byla silnější. Vlastně si pamatuji jen to, že jsme byli na cestě, co následovalo, to už nevím,“ vypráví pan Václav L., který z nehody vyvázl se zraněnou páteří. Jeho žena i dvě děti naštěstí skončili jen s drobnějšími poraněními. Rodina vlastně měla štěstí, protože nehody spojené s mikrospánkem mívají často nejhorší následky – vůz totiž silnici opouští ve vysoké rychlosti, aniž by jeho řidič brzdil.

Pro pana Václava nehoda znamenala nejprve čtrnáctidenní pobyt v nemocnici v Německu, následný převoz do Česka, opět téměř měsíční hospitalizaci a následnou opět měsíční rehabilitaci, která výrazně pomohla tomu, aby se znovu mohl začít normálně pohybovat, vrátit se do práce a finančně zabezpečit fungování rodiny.

Stačí jen tři sekundy

„Řidič udělal chybu tím, že se na cestu vydal neodpočatý. Únava se pak cestou jen zvyšuje. Motorista postupně ztrácí pozornost, má zpožděné reakce a v poslední fázi přestává vnímat okolí. Mikrospánek trvá 3 až 15 sekund, kdy ztrácí kontrolu nad vozem, neudrží se ve svém jízdním pruhu a často ještě nevědomky zrychluje,“ říká lektorka autoškoly Michaela Čermáková, jež upozorňuje i na další příznak toho, že je na čase co nejdřív zastavit a odpočinout si, který se dá snadno rozeznat právě při cestách za lyžováním do Alp, kdy řidiči často projíždí řadou tunelů. „Dalším signálem velké únavy bývá leknutí při vjezdu do osvíceného prostoru, například právě do tunelu. Poukazuje to na nedostatečné soustředění a sníženou schopnost reagovat na změnu, která na silnici nastane," dodává Čermáková.

Na únavu má vliv i to, jak je člověk najedený a jestli dostatečně pije. „Před jízdou proto není dobré si dávat těžká jídla. Ideální jsou těstoviny, polévka. Bagetám z benzinky, omáčkám a smaženým jídlům je lepší se vyhnout. K pití je dobré si dávat vodu nebo vlažný čaj z termosky, ideálně dva a půl litru za den. Tělo to udrží déle svěží a časté pití nutí i k častějším zastávkám na WC, kde se lze alespoň trošku zregenerovat,“ radí lékařka Helena Lásková. Právě zastávky pak lze využít k opláchnutí obličeje studenou vodou nebo k protažení, kdy stačí párkrát obejít auto. Lékařka také nedoporučuje energetické nápoje a kávu. Ty totiž tělo povzbudí jen krátkodobě. Dlouhodobě tělo spíš tlumí.

Pozor na lyže i zavazadla

Vážné zranění mohou způsobit lyže, které řidič převáží uvnitř auta. Jejich ostré hrany a značná váha se při srážce s jiným autem, nárazu do stromu nebo i jen při prudkém brzdění mění v letící zbraň. Podobně nebezpečné mohou být i těžké lyžáky. Lyže proto patří ideálně na střechu do nosiče nebo do boxu, kde ale musí být také připevněné, aby se nemohly volně pohybovat. Když je třeba dát lyže do kufru a sklopit kvůli tomu sedadla, měly by být přichyceny popruhy. V kombi pomůže krýt i roletka kufru. Kde je zavazadel tolik, že ji nejde zatáhnout, je dobré použít síťku oddělující zadní sedadla a zavazadlový prostor. Je dobré myslet i na to, že za nedostatečně zabezpečený náklad, třeba právě lyže, mohou policisté v Rakousku nebo ve Francii udělit pokutu ve výši až několika set eur.

Někdy pomůže i technika

Proti mikrospánku dokáže bojovat i technika moderních aut. Poměrně běžnou součástí výbavy už je dnes systém na dodržování jízdních pruhů, který výstražným zvukem či vibrací volantu nebo sedadla řidiče upozorní, že přejíždí středovou čáru, případně krajnici. Vyšší verze pak i otáčí volantem tak, aby auto z pruhu vůbec nevyjelo. Pomoci může i adaptivní tempomat, který hlídá bezpečný odstup od vozidla nacházejících se před ním. A to i na více než sto metrů. Pokud tedy auto jede příliš rychle, samo zpomalí. Pokud je překážka s ohledem na rychlost auta natolik blízko, že je nutné krizově brzdit, některá auta, většinou zatím z prémiových značek, začnou brzdit sama. Jiná na potřebu sešlápnout brzdový pedál řidiče upozorní zvukem či výstražným červeným světlem na kontrolkách v zorném poli řidiče.

Jak pomohla poúrazová péče

Pan Václav se mikrospánku bohužel nevyhnul. Pomohlo mu alespoň pojištění poúrazové péče. První pomoc přišla v podobě přidělení odborného asistenta, který po dobu až půl roku dohlíží s lékaři na postup léčby a koordinuje následné terapie v nejlepších českých klinikách, obvykle bez dlouhých čekacích lhůt. „Následně jsem absolvoval rehabilitaci ve specializovaném ústavu, na kterou bych normálně čekal i několik týdnů. Díky pojištění jsem tam mohl odjet rovnou z nemocnice. Navíc jsem měl díky pojištění větší rozsah procedur a nadstandardní pokoj, kde se mnou mohla být i manželka, která mě jezdila navštěvovat,“ vzpomíná pan Václav, jehož tento servis nestál vůbec nic. Na pokrytí totiž stačil limit půl milionu korun, který pojištění poúrazové péče nabízí. Letos to pan Václav na další cestu za lyžemi ještě nevidí, ale další sezonu už si prý s rodinou ujít nenechají.

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace