Loading...

Malé rozestupy aut jsou problém. Aneb když je lepší se držet pár metrů zpátky


Třeba i sekundový pohled na telefon, na ovládací panel auta nebo jen prosté podcenění dostatečného rozestupu. Rozsvícená brzdová světla auta před vámi, pomalá reakce na brzdách a najednou rána. Ve výsledku dvě rozbitá auta a poměrně často i komplikovaná zranění, často spojená s krční páteří. Jak si dát pozor, aby se něco takového nestalo i vám?


Je to jedna z nejčastějších příčin dopravních nehod – nedodržení dostatečného odstupu mezi auty. Přitom úplně zbytečná. Stačí se takzvaně nelepit na zadek autu před vámi a nenechat se svézt lákadly, která odvádí pozornost od řízení. Občas si to člověk uvědomí, až když před sebou vidí auto se samolepkou „Nelep se mi na pr…, nejsem tvoje stará“, případně „Jestli toto přečteš, jsi zatraceně blízko“. Bohužel to na chování českých řidičů nestačí. Jak by to tedy mělo správně vypadat?

Pravidlo dvou sekund

Základem při snaze zachovat bezpečnou vzdálenost je znalost a dodržování pravidla dvou sekund. Je to snazší, než vypočítávat a odhadovat potřebnou vzdálenost z rychlosti auta. Když totiž jedete a někdo před vámi začne brzdit, odpočatý řidič sešlápnutím brzdy reaguje přibližně sekundu po tom, co před sebou vidí svítící brzdová světla. Teprve potom auto začíná brzdit. Rozestup dvou sekund pak na vyhnutí se srážce stačí. V praxi to při rychlosti 50 km/h znamená rozestup 28 metrů, při rychlosti 90 km/h 50 metrů a při rychlosti 130 km/h dokonce 72 metrů. Může se to zdát hodně, ale jsou to vzdálenosti, které dokáží ochránit auta a především zdraví.

Jak si tedy dvousekundový rozestup nejlépe ohlídat? „Očima si při jízdě vyhlédněte pevný bod vedle silnice, třeba dopravní značku, a od projetí aut před vámi si řekněte „jednadvacet, dvaadvacet“. To vám zabere dvě sekundy, po jejichž uplynutí byste vyhlédnutý pevný bod měli minout také. Tedy když jedete správnou rychlostí. Pokud to napoprvé nevyjde, zpomalte a zkuste to samé znovu u další značky,“ radí lektorka v autoškole Michaela Čermáková. Když je silnice mokrá, případně během zimy zasněžená, rozestup by měl být ještě delší. Naopak dvousekundový rozestup nemá smysl dodržovat v kolonách před semafory ve městech nebo během zácpy na dálnici. I tady je ale potřeba předvídat. „Když dojíždím do kolony a vím, že za mnou jedou další auta, zastavuji tak, abych viděla pneumatiky auta přede mnou. Kdyby do mě někdo naboural zezadu, sice mě nejspíš o kus posune vpřed, ale ponechaná vzdálenost před mým vozem výrazně zvýší pravděpodobnost, že nebudu mít rozbitý ještě předek auta,“ přidává další tip učitelka v autoškole.

V cizině hrozí pokuta, u nás ne. Zatím

Faktem je, že policie nedostatečný rozestup v Česku netrestá. Tedy dokud nedojde k nehodě. Důvod je zřejmý: „Byť český právní řád zná povinnost dodržení bezpečné vzdálenosti, už ji nekvantifikuje. Například v Německu je to měřitelné, a tím pádem vymahatelné. Využívají k tomu zejména automatizované systémy,“ uvedl v rozhovoru pro iDnes.cz šéf dopravní policie Tomáš Lerch. To by se ale mělo změnit, protože v rámci úprav bodového systému existuje snaha nedodržení dostatečné vzdálenosti do konkrétních metrů po vzoru západních zemí přenést i k nám. Podle informací České televize návrh na změnu hovoří u osobních aut o vzdálenosti třiceti metrů při rychlosti 80 km/h. Nedodržení takového nařízení by pak znamenalo kromě pokuty až deset tisíc korun i připsání čtyř trestných bodů v kartě řidiče.

Následky? Opěrkový syndrom

Nehoda při nedodržení bezpečné vzdálenosti obvykle znamená přímý náraz zezadu. Jeho následkem je takzvaný whiplash, česky opěrkový syndrom. Konkrétně se jedná o zranění krční páteře, které může člověka vyřadit z běžného fungování i na několik měsíců a výjimkou nejsou ani doživotní následky. Vzniknout přitom může i při rychlosti 25 km/h a může za něj prudký pohyb hlavou dopředu a zpátky, při bočním nárazu i při pohybu do strany. Výsledkem obvykle bývají přetrvávající bolesti krční páteře, brnění rukou a nohou a bolesti zad, ramen nebo zhoršená schopnost vidění. Pokud jde o setrvalejší stav, léčba probíhá na specializovaných neurologických pracovištích, pacienti jsou posíláni do lázní a v některých případech se přistupuje i k chirurgickým výkonům.

Pojišťovna pomůže s návratem do života

Prevencí je správně nastavená hlavová opěrka, jejíž horní část musí být v úrovni temene hlavy. „Neměla by být ani níž, ani výš než temeno hlavy. Jedině tak poskytne dostatečnou oporu při nárazu,“ upozorňuje Michaela Čermáková.
Pokud ale ani správně nastavená opěrka nezabere a následky autonehody na lidském zdraví jsou těžké, pak je dobré se spolehnout na Pojištění poúrazové péče, které k autopojištění nabízí pojišťovna Generali.
Pro zraněného řidiče to v praxi znamená například pomoc asistenta přiděleného pojišťovnou, který dohlíží na průběh léčby a koordinuje následné terapie v nejlepších českých klinikách. Přičemž léčbu dokáže zpravidla zařídit i bez dlouhých čekacích lhůt. Asistent podobně pomáhá i při zajištění rehabilitace ve specializovaných ústavech, kde klientům pojišťovna hradí například i nadstandardní pokoje, a především větší rozsah procedur. To vše až do limitu půl milionu korun. A to na účinnou pomoc s návratem do běžného života obvykle stačí.

Podobné články

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace